Láska přes internet II.

10. 10. 2010 | † 26. 10. 2010 | kód autora: fOO

Poslední díl tohoto příběhu... Možná bych ho měla označit +13? :D je poměrně kratší a připadá mi, že jsem jí napsala spíš jako nějakou poučnou historku o nebezpečí na seznamkách ale v úmyslu jsem to neměla :D

 

Asi ve tři hodiny odpoledne jsem dorazila k lesíku. Nikoho jsem tam ještě neviděla. Sedla jsem si tedy na suchou trávu a vyndala si taštičku se šminkami abych si přepudrovala nos. Celou dobu se mi zdálo, že za křovím, které rostlo za mnou, se pohybují větévky ale nechala jsem to plavat. Je tu přece hodně ptáků a drobných zvířat. Pomyslela jsem si. Jsem jako malý mimino. Mrkla jsem na hodiny. Bylo už čtvrt na čtyři a stále nikdo nepřicházel. Začala jsem uvažovat o tom, že si to na poslední chvíli Robert rozmyslel a nepříjde. Asi v půl čtvrté, po nekonečném čekání jsem se rozhodla pro odchod domů. Čekat tu nebudu, napíšu mu doma na icq třeba mi to rozumně vysvětlí. Zvedla jsem se z trávy, uhladila si sukýnku a chtěla vyrazit. V tom mě ale někdo chytl za ruku a prudce otočil k sobě. Ten dotyčný nevypadal vůbec jako Robert, kterého znám z fotek. Byl to hnusný slizký dědek. Mohlo mu být tak čtyřicet ale neměla jsem moc času sledovat jak vypadá. Probleskly mi hlavou všechny ty scénky co byly večer ve zprávách. Jak někdo někoho zbil či ještě něco horšího. Neustále jsem na něj křičela a mlátila kolem sebe zoufale rukama ale nedokázala jsem se ubránit když proti mě byl dvoumetrový chlap. Připadal mi i trochu opilý protože neustále vrávoral. Povalil mě na trávu kde jsem ještě před chvilkou seděla. Lítovala jsem toho, že jsem vůbec někam chodila, ba že jsem se vůbec přihlašovala do seznamky. Myslím, že něco ještě horšího než je tohle, se mi nikdy nestalo. Křičela jsem jako pominutá ale tím jsem ještě víc přilévala do ohně. Bušil do mě hlava nehlava. Nevím co se potom stalo upadla jsem totiž do bezvědomí*. Probrala jsem se až v nemocnici. Měla jsem oteklé ruce, od toho jak mě ten hajz* držel. Obličej jsem měla zřízený k nepoznání. Přes noc mi celá tvář opuchla a zmodrala. I na spoustě jiných částech těla jsem měla modříny od toho jak mě mlátil. Asi po hodině, kdy jsem ležela už při vědomí na posteli přišla mamka a k mému překvapení i Hanka. Mamka se na mě okamžitě vrhla a zaplavila mě horou polibků a otázek. Připadala jsem si jako u výslechu ale vše jsem vypověděla popravdě. Poprosila jsem mámu jestli by nemohla na chvilku nechat s Hankou o samotě. Neochotně souhlasila. Potřebovala jsem to s ní vše probrat. Byla jsem asi v půlce vyprávění kdy Hanku vystřídala policie. Další nekonečný výslech a dlouhé sepisování důkazů. Největší problém mi dělal popis toho chlapa. Nemohla jsem si vzpomenout na jeho obličej. Možná to bylo tím, že mě strašně bolela hlava. Usnula jsem kolem páté hodiny a konečně jsem měla chvilku klidu. Za tři dny jsem už mohla domů ale zůstala jsem pro jistotu v bezpečí domova další dva týdny. Strašně dlouho mi to trvalo, než jsem začala opět důvěřovat jak mužům tak i chlapcům. V žádném případě se do seznamky už nepřihlásím. Je sice pravda, že si někdy najdete skvělého kámoše nebo partnera ale nikdy si s ním nedávejte schůzku někde na samotě a ještě samtoní.

 

* Tuto část jsem úmyslně nahradila tím, že Jana si už nevzpomíná co se dělo potom. Radši... Víte proč ne?


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.