I. Esme a její deník - 5.

12. 08. 2010 | † 26. 10. 2010 | kód autora: fOO

 Hoří!!!!

Z pokoje jsem ale samozřejmě vyjít někdy musela. Odšoupala jsem ode dveří všechny možné věci, které mi včera posloužily jako výborná obrana proti tátovi. Odemkla jsem a rozhlédla se. Byt je tichý. Zdá se, že Eve odešla do práce a táta někde svádí další ženy. Myslím, že se mu nic zvláštního včera asi nestalo, když neleží v posteli a nevzdychá. Ale dopadlo to úplně jinak, než se mi zdálo. Na stole jsem měla malý lístek, na kterém stálo:

Nevím, kdy se vrátíme. Tátu musela odvézt sanitka. Jela jsem s ním. Eve   

Takže se přece něco stalo!!! U lístečku jsem měla pár drobáků, za které jsem si měla koupit nějaké jídlo. Nebyla jsem nešťastná. Nebylo mi do pláče. Bylo mi divno. Možná je dobře když tu táta nějakou dobu nebude. Eve si Esme skoro nevšímá takže by se mohla scházet s Willem. Sebrala jsem školní tašku a šla jsem do školy. Cestou jsem si koupila svačinu. Celý den se nudně táhnul. Dostali jsme úkol z chemie. Ta mi vůbec nejde a nikdy jsem o ní neměla zájem tak jako třeba o sloh. Pan učitel Cooper je sice starý pán, který nedohlédne ani do třetí řady ale stejně je to obrovská nuda. Jsem ráda, že se sedím vzadu a Cooper mě nemůže vyvolat. Nezná snad ani moje jméno. Celou hodinu jsem unuděně vzdychala a vytvářela si z papíru malé ptáčky. Sára opět rozšiřovala zásobu svých vtipů o mě. Snažím se jí nevšímat. Je mi fuk co říká. Mám Willa. Krásného Willa. Přijde mi tak...neobyčejný a vyjímečný. Když si na něj vzpomenu, srdce mi začne prudce bušit ale hned se zase zklidním. Copak by měl zájem o mě? O holce, která je ošklivá a nemá pořádný domov?? Trošku mi to připomínalo příběh od J.W . Vypráví o dívce jménem Sally a o tu má taky zájem tajemný Russel. Ale Sally je stejně hezčí než já. Já Rezka...  Třeba na mě bude opět čekat až vyjdu ze školy.

Čekal!!! Přivítal mě a věnoval mi letmý úsměv. Povídali jsme si zase o všem možném. Když nás to přestalo bavit, navrhla jsem, že bychom mohli jít k nám domů. Ptal se mě se strachem v očích, jestli mám doma rodiče. ,, Neboj, nehrozí nám nic. Táta je v nemocnici a Eve s ním." Očividně si oddechl a tak jsme tedy šli k nám. Měla jsem strach, co řekne na náš byt. Když jsme vstoupili, řekl jen: ,, Máte to tady lepší než u nás!" Byla jsem překvapená. Tak ošklivý byt by nechtěl nikdo na světě a Will, ten o kterém si myslím, že je jako princ z pohádky, bydlí ještě v horším bytě než já! Nabídla jsem mu colu a víc jsem nenašla. Omlouvala jsem se a on na mě, že to nevadí a že u nich je to ještě horší. Byl na mě tak hodný! Měla jsem se božsky v jeho společnosti. Připadala jsem si s ním bezpečně. Nevěděla jsem, co by jsme mohli dělat protože televizi a ani počítač jsme neměli. Seděli jsme jen tak vedle sebe na gauči a klábosili o nudných věcech jako je škola. Z našeho klábosení nás vytrhl ostrý zvuk venkovního zvonk...

.... Nechala jsem při našem příchodu klíče v zámku a Eve s tátou se nemohli dostat dovnitř. ,, Ahoj zlato, naštěstí mi nic..." Větu už nedořekl. Všiml si Willa a na čele mu začala pulzovat žíla. Věděla jsem, že pokud rychle něco neudělám, bude zle. ,,Tati, tohle je můj spolužák Will. Pomáhal mi s referátem když jste byli pryč. Seznámili jsme se včera a já ti to zapomněla říct." Blekotala jsem ze sebe. Ani jsem moc nelhala ne? Seznámila jsem se s ním sice o trošku dřív a referát jsme nedělali ale tátu to očividně uklidnilo. Podal si s Willem ruku a já jsem mu naznačila, aby hezky rychle vypochodoval. Rozloučil se a vyšel na ulici. Já jsem popadla pytel s odpadky i když byl plný jen z poloviny a šla jsem ho vyhodit. Will mě nejspíš pochopil a čekal za zdí. Vysvětlila jsem mu, proč musel tak rychle odejít a ještě jsme chvilku diskutovali o výbušnosti mého otce. Museli jsme se ale rozloučit rychle aby nebylo nic podezřelé. Will mi krátce stiskl ruku a rychlým krokem pádil domů. Vrátila jsem se zpět a táta se rozhovořil o tom, že měl jen namožený kotník a že ho to bolelo jako čert, ráno to měl opuchlé a museli do nemocnice. Eve kroutila očima a dala se do připravování instantní polévky a začala se připravovat do práce. Pracuje jako sekretářka v tátově práci. Táta je dělník a Eve si najmul aby mu dělala kafe a všechny ty věci okolo. Samozřejmě jí zbalil a teď se Eve nesmí hnout od nás ani na krok. Táta jí má jako ozdobu. Šla jsem do svého pokoje a vymluvila jsem se na nedodělaný úkol z matematiky. V pokojíku jsem se jen zamkla a začala si psát do deníku. Zřejmě jsem usnula, když mě probudil ostrý závan kouře. Zotvírala jsem okna a dala si na pusu kapesník. Vyšla jsem na chodbu a zamířila do obývacího pokoje. Všude byl štiplavý kouř. Eve a táta leželi vedle sebe na gauči (bůh ví co si táta od Eve přál, na to myslet ani nebudu) a kuchyň hořela. Linulo se z ní stále více kouře. Probudila jsem Eve a tátu... Telefon nemáme, Eve začala panikařit, já jsem nevěděla co bude a táta běhal sem a tam. 

Pokračování příště

 


Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2017 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.